Hriňovské Lazy, Detva, Podpoľanie

Tato fotografie mě sem dovedla. Mezi úzká políčka a ovocné stromy rozeseté kolem hospodářských usedlostí na svahu velké vyhaslé sopky. Chtěl jsem tu krásu vidět a zažít vlastními smysly. Z největšího velkoměsta jsem se vydal do krajiny vzhledem staré a dnes už téměř neexistující. Ano, ti nejstarší si ji pamatují. Děda mi vyprávěl jak jako malý na stejných políčkách pracovali bosí, pásli husy a ti odrostlejší kravky. Mluvil o období před válkou.

Jsme v Hriňové, městě na okraji pohoří Poľana. Místní mi sdělil, že to je jedno ze dvou míst na Slovensku kde nevzniklo JZD. Krajina má veliký charakter a ducha díky kopcům, údolím a společným obhospodařováním místními obyvateli. Ráno, nebo až přestalo pršet, jsem bosky vyrazil fotit a projít se. Snad díky neobvyklému počasí třešně tolik nekvetly, vysněné fotky jsem neudělal. Ale strávil jsem tři příjemné dny v krásné zdravé krajině. Navíc jsem vyháněl jalovice na pastvu, koupil čerstvé mléko a před odjezdem poseděl s domácími, obdarován obědem a výbornou pálenkou. Už druhý den jsem se cítil jako doma a vím, že jsem zde nebyl naposled.